Historie
Obecní dům je jednou z nejvýznamnějších památek české secese. Tato majestátní budova byla slavnostně otevřena 22. listopadu 1912. Ačkoli historie tohoto domu není příliš dlouhá, je s ní spojena řada významných státotvorných událostí roku 1918. Obecní dům je secesní perlou v centru Prahy, v jejímž vzhledu je patrný rukopis mnoha vynikajících českých umělců počátku minulého století.
Neobaroko, neorenesance, západní i orientální vlivy se zde prolínají s českou secesí. Dojem z budovy umocňuje rozpětí dekorativních stylů, paleta použitých materiálů i kvalita uměleckořemeslných prací. Vznosný výraz stavby pak korunuje mimořádná umělecká výzdoba malířů Mikoláše Alše, Václava Jansy, Alfonse Muchy, Jakuba Obrovského, Jana Preislera, Josefa Weniga, Karla Špillara, Maxe Švabinského, Josefa Ullmana nebo Františka Ženíška. Ze sochařů zmiňme alespoň Josefa Mařatku, Josefa Václava Myslbeka, Karla Nováka, Ladislava Šalouna, Františka Uprku, Bohumila Kafku a Čeňka Vosmíka.
Kavárna Obecní dům je v rámci budovy situována směrem k Prašné bráně a je vybavena původními obklady, dělícími stěnami i boxy z mahagonu a lavicemi potaženými kůží.Na čelní stěně Kavárny je světelná fontána s reliéfem Nymfy z carrarského mramoru od sochaře Pekárka. Svítidla vyrobená Františkem Křižíkem, poškozená pozdějšími úpravami, byla restaurována a rekonstruována podle dobové dokumentace. Původní je i část stolového zařízení, dnes doplněného kopiemi. Židle a křesla jsou volnou, ne zcela věrnou replikou původních, zachovaných v několika ojedinělých exemplářích. Zařízení hlavního balkónu je současné, avšak stylové, nově byl doplněn i bar na galerii.
